Menu

Proč jsem opět začala cvičit Kalanetiku

Proč jsem opět začala cvičit Kalanetiku? I já jsem obyčejný smrtelník. A i já potřebuji děsně pevnou vůli k tomu, abych se donutila zacvičit si Kalanetiku. Pravidelně. A co mě k tomu vedlo nyní?

Už od poloviny září, kdy jsem přestala kojit, jsem na sobě začala pociťovat nepříjemné ukládání do mého těla všeho, co jsem snědla. Při předešlých dvou kojících období se mi váha nijak nesnižovala, což mě dost štvalo, protože všude kolem slyšíte a čtete, jak při kojení hubnete a hubnete když běháte kolem dítek a já? Já jen přibírala. Bylo mi tedy jasné, že něco musí být v nepořádku. Pak jsem objevila knížku o Kalanetice, začala podle ní cvičit no a zbytek už znáte (nebo najdete v článku “ Kalanetika – cvičení, které mi změnilo život“). Prostě mi tenkrát chyběl větší a aktivnější pohyb (přeci jenom od procházek, při kterých vykonávám šnečí tempo, protože malý capart neběhá jak maratonec, si nemůžete slibovat váhový úbytek) a samozřejmě správný jídelníček. Dojídání jídla od dětiček, ochutnávání dobrot s nimi, to vše vedlo k zvyšování hmotnosti. Třetí kojící období bylo ale úplně jiné.

Oliverkovi byl bohužel dán do vínku atopický ekzém, takže jsem musela nasadit přísný dietní režim. Nesměla jsem mléčné výrobky, oříšky, kečupy, rajčata, med, citrusové plody, kyselé okurky atd., zkrátka víc jsem toho nemohla, než mohla. A při plném kojení až do jeho roku bylo logické, že se mi to podepíše na postavě a na váze. Takže jsem hubla a hubla a hubla i když jsem večer spásala talíř hranolek. A v podstatě jsem se mohla ládovat kdykoliv dovolenými potravinami. Šok pro mě (i pro tělo) se dostavil, když jsem přestala kojit. Trvalo jen 14 dní a najednou jsem měla o 2 kg víc. Podezřívala jsem naší váhu, že si ze mě dělá srandu, ale ani po výměně baterek neukazovala jiný výsledek. Ba co víc, váha stále rostla. Dokážete si představit, co to udělá s psychikou ženy, která dosáhla své vysněné postavy a během půl roku o ni přijde? Než jsem si na ni stihla zvyknout, byla pryč. Věděla jsem, že mi pomůže jedině to, když začnu opět pravidelně cvičit Kalanetiku. Ale znáte to. Výmluv plno, slibů že od zítřka začnu také, ale skutek utek. Až mi váha začala ukazovat přes 56 kg, řekla jsem si, že takto to dál jít nemůže (někdo bude namítat a říkat si, že co blázním, vždyť to vůbec není špatné, ale pro mě bylo. Během pár měsíců jsem přibrala 5 kg a kdyby to šlo takovým tempem dál, raději nechci vědět, kam bych se dostala).

Začala jsem tedy cvičit Kalanetiku první týden opět každý den, abych se do toho co nejdříve dostala a pak jsem zvolnila a dávala si ji jako dříve, 3x týdně. Váha mi opravdu začala klesat, dostala se na 54 kg a opět jsem se začala cítit lépe. Jenomže. Manžel onemocněl, takže celou domácnost jsem měla na starosti a na cvičení si nenašla ani pár minut. Poté přišly jarní prázdniny, týden na horách, polopenze = velké obžérství, takže opět nic. A když jsme se vrátili, tak jsem s hrůzou zjistila, že to, co jsem si „vydřela“, bylo zase pryč. Do cvičení se mi vůbec nechtělo, ale také jsem věděla, že neustálým kritizováním mého těla nic nezmůžu a že se musím co nejdříve vrhnout do cvičení Kalanetiky.

Úspěšně se mi to daří již čtvrtý den po sobě a já doufám v to, že tentokrát se mi povede najít pro sebe pár desítek minut, abych se cítila a vypadala skvěle. Vždyť jaro nám klepe na dveře, tak zahoďme všechny výmluvy a pojďme si zacvičit Kalanetiku.

Pohled na Olivera při cvičení cviků na břicho

Oliverek cvičící cviky na břicho se mnou (na mně)